AHOJ KAMARÁDI,

TAK NÁM TO ZASE PĚKNĚ RYCHLE UTEKLO A Z VESMÍRU JSME SE VRÁTILI ZPĚT NA NAŠI MODROU PLANETU ZEMI.

ZAČÍNÁ DALŠÍ MĚSÍC - BŘEZEN - MAREC. BŘEZEN JE MĚSÍC KNIHY A PRÁVĚ PROTO, BUDE DALŠÍ BARVIČKA - FARBIČKA MODRÁ. 

A PROČ PRÁVĚ MODRÁ? PROTOŽE MODRÝ JE INKOUST A INKOUSTEM SE PÍŠE:-). STEJNĚ JAKO SPISOVATEL PÍŠE SVOU KNIHU, TAK I Z VÁS SE STANOU V MĚSÍCI BŘEZNU SPISOVATELÉ A S POMOCÍ PANÍ UČITELKY SE POKUSTE VYTVOŘIT POHÁDKU NEBO PŘÍBĚH PRO SVÉ KAMARÁDY. NEZAPOMEŇTE NA MODROU BARVU, KTERÁ BY SE MĚLA V PŘÍBĚHU OBJEVIT:-).

AŽ SVÉ PŘÍBĚHY VYTVOŘÍTE, TAK SI JE VZÁJEMNĚ VYMĚŇTE, POKUSTE SE JE PŘELOŽIT DO SVÉHO MATEŘSKÉHO JAZYKA A UDĚLAT Z NĚJ KNIHU. MŮŽE TO BÝT KNIHA ILUSTROVANÁ, AUDIOKNIHA NEBO VIDEOKNIHA. TO UŽ JE NA VÁS A VAŠÍ PANÍ UČITELCE.

A JAK UŽ JSTE ZVYKLÍ,TAK VÁS OPĚT ČEKÁ PRACOVNÍ LIST, TENTOKRÁT MODRÝ.

TAK SE MILÍ SPISOVATELÉ PUSŤTE SPOLEČNĚ DO VAŠICH PŘÍBĚHŮ, AŤ SI JE VAŠI KAMARÁDI MŮŽOU UŽ BRZY PŘEČÍST A VYTVOŘIT KNÍŽKU. HODNĚ ŠTĚSTÍ, ZÁBAVY A SPOLUPRÁCE S KAMARÁDY VÁM PŘEJÍ PANÍ UČITELKA MARIKA A KATKA.

AHOJ NA SLOVENSKO DO GYŇOVA:-),

TAK SE Z NÁS SPOLEČNĚ STALI SPISOVATELÉ A BÁJEČNĚ JSME SI TO UŽILI!!! VYTVOŘILI JSME DOHROMADY DESET PŘÍBĚHŮ, KAŽDÁ TŘÍDA PĚT.

KDYŽ JSME OD VÁS DOSTALI VAŠICH PĚT PŘÍBĚHŮ, TAK JSME SI JE SPOLEČNĚ PŘEČETLI, PŘELOŽILI A HLASOVALI A VYBÍRALI...

NAKONEC JSME VYBRALI TYTO TŘI PŘÍBĚHY: O SMUTNÉM VLÁČKU, O DEŠŤOVÉ KAPCE ANIČCE, O SLUNÍČKU A MRÁČKU

PAK JSME NA NICH SPOLEČNĚ VE SKUPINÁCH PRACOVALI, TVOŘILI ILUSTRACE, TVOŘILI TEXT K OBRÁZKŮM A NAKONEC JSME VZALI IPADY A NATOČILY PRO VÁS NAŠE SPOLEČNÉ MODRÉ PŘÍBĚHY. DĚKUJEME VÁM ZA NĚ, MOC SE NÁM MODRÝ BŘEZEN LÍBIL.

TAK TADY JSOU VAŠE PŘÍBĚHY OD NÁS PRO VÁS:-).

 

A TOHLE JSOU TY NAŠE, KTERÉ MEDVÍDCI VYTVOŘILI PRO KAMARÁDY NA SLOVENSKO.

O MODRÉM AUTÍČKU (KLÁRKA, DOMINIK, HONZA M., TORINKA)

 

BYLO LÉTO A V JEDNOM VELIKÉM MĚSTĚ ŽILO HODNĚ LIDÍ A JEZDILO MNOHO AUT. JEDNO Z TĚCH AUT BYLO CELÉ MODRÉ A HODNĚ NEPOSLUŠNÉ. RÁDO JEZDILO NA ČERVENOU A VŮBEC NEDÁVALO POZOR NA LIDI A AUTA KOLEM SEBE.

V TOM MĚSTĚ ŽILA JEDNA MALÁ HOLČIČKA. JEDNOHO DNE SE CHYSTALA DO CIRKUSU. OBLÉKLA SI BAREVNOU LETNÍ SUKÝNKU A ŠLA PĚŠKY, PROTOŽE BYLO KRÁSNĚ A CHTĚLA SE PROJÍT PO MĚSTĚ. ZASTAVILA U PŘECHODU A ČEKALA, AŽ BUDE MÍT ZELENOU. KDYŽ SE NA SEMAFORU OBJEVIL ZELENÝ PANÁČEK, VSTOUPILA DO SILNICE. JENŽE, CO SE NESTALO?!

ZROVNA V TU CHVÍLI PROJELO NA ČERVENOU TO NEPOSLUŠNÉ MODRÉ AUTO A SRAZILO HOLČIČKU, KTERÁ ŠLA PO PŘECHODU. PÁN, KTERÝ STÁL NA CHODNÍKU, RYCHLE ZAVOLAL SANITKU A POLICII. SANITKA ODVEZLA HOLČIČKU DO NEMOCNICE A MODRÉ AUTÍČKO POLICISTÉ ODVEZLI DO VĚZENÍ. BYLO TO VĚZENÍ PRO NEPOSLUŠNÁ AUTA. AUTA BYLA ZAVŘENÁ ZA MŘÍŽEMI V GARÁŽÍCH, NESMĚLA JEZDIT, SVÍTIT, TROUBIT, PROSTĚ TU JEN STÁLA.

ZA HOLČIČKOU DO NEMOCNICE POŘÁD CHODIL NA NÁVŠTĚVU JEJÍ KAMARÁD A BYL MOC RÁD, KDYŽ VIDĚL, ŽE SE JEHO MALÁ KAMARÁDKA ZASE UZDRAVUJE.

AUTÍČKO BYLO V GARÁŽI MOC SMUTNÉ A MOC HO MRZELO, CO PROVEDLO. POPROSILO POLICISTY, ABY MOHLO JET NAVŠTÍVIT HOLČIČKU DO NEMOCNICE. PŘIJELO POD OKNA JEJÍHO POKOJE A SMUTNĚ NA NI ZATROUBILO. ALE HOLČIČKA UŽ MU ODPUSTILA. A KDYŽ JI PUSTILI Z NEMOCNICE, TAK JI VŠUDE VOZILO A DÁVALO NA NI POZOR. VE MĚSTĚ UŽ BYLO BEZPEČNO A DĚTI MOHLY BEZPEČNĚ PŘECHÁZET. A KAMARÁD HOLČIČKY SE STAL POLICISTOU A HLÍDAL VŠECHNY PŘECHODY VE MĚSTĚ, ABY UŽ SE NIC TAKOVÉHO NIKDY NESTALO.

O MODRÉM SATURNU A MODRÉM MIMOZEMŠŤANOVI (PÉŤA, MAJDA, ŠÁRKA, HONZA H.)

 

ŽIL BYL JEDEN STATEČNÝ KOSMONAUT. MĚL MODROBÍLÝ SKAFANDR A JMENOVAL SE MODRÁSEK. JEHO NEJVĚTŠÍM PŘÁNÍM BYLO, ABY SE MOHL PODÍVAT NA PLANETU MODRÝ SATURN. SESTROJIL SI TEDY RAKETU. BYLA CELÁ BÍLÁ A ŠPIČKU MĚLA ČERVENOU. PAK UŽ PŘIŠEL TEN DEN, KDY SEDL DO RAKETY A LETĚL DO VESMÍRU, ABY MOHL PŘISTÁT NA SVOU VYTOUŽENOU PLANETU.

A TU JI UVIDĚL. BYLA NÁDHERNÁ, CELÁ MODRÁ S VELIKÝM ZÁŘIVÝM PRSTENCEM. MODRÁSEK SE CHYSTAL NA PŘISTÁNÍ. KDYŽ NA MODRÉM SATURNU ÚSPĚŠNĚ PŘISTÁL, VŠIML SI, ŽE TAM NENÍ SÁM. NEDALEKO OD NĚHO STÁL MODRÝ MIMOZEMŠŤAN. MODRÁSEK JEŠTĚ NIKDY NIKOHO TAKOVÉHO NEVIDĚL. MIMOZEMŠŤAN MĚL TŘI OČI, PĚT NOHOU A ČTYŘI RUCE.

„CO TADY DĚLÁŠ?“ PTAL SE MIMOZEMŠŤAN MODRÁSKA. A TEN MU POVĚDĚL SVŮJ PŘÍBĚH, JAK SI PŘÁL LETĚT NA MODRÝ SATURN. JENŽE TEĎ, KDYŽ SE MU SEN SPLNIL, TAK VŮBEC NEVÍ, JAK SE DOSTANE ZPÁTKY NA SVOU MODROU PLANETU ZEMI.

MIMOZEMŠŤAN SE USMÁL A ŘEKL MU, ŽE CESTU ZNÁ. NASEDLI SPOLU DO RAKETY A LETĚLI SPOLU NA PLANETU ZEMI. MODRÁSEK POZVAL MIMOZEMŠŤANA NA NÁVŠTĚVU NA NAŠI PLANETU. UČIL HO, JAK SE U NÁS NA PLANETĚ ŽIJE. UKÁZAL MU, JAK TO U NÁS VYPADÁ.

ŽILI SPOLU V ČERVENÉM DOMKU, STALI SE KAMARÁDY. JEDLI ŘÍZEK S BRAMBOREM A MIMOZEMŠŤAN UŽ VĚDĚL, ŽE SE LIDÉ K SOBĚ MAJÍ CHOVAT SLUŠNĚ. NEMAJÍ LIDÉ RYCHLE JEZDIT, PROTOŽE U NÁS MÁME DOPRAVNÍ PROSTŘEDKY A NELÍTÁME RAKETAMI. MUSÍME ZNÁT ZNAČKY NA SILNICI A CHOVAT SE BEZPEČNĚ. TO VŠECHNO SE NAUČIL OD MODRÁSKA.

O MODRÉM PTÁČKOVI (LAURA, TOM, SOFČA)

 

BYLA ZIMA, VŠUDE LEŽEL SNÍH A I CELÝ LES BYL POD SNĚHEM. A PRÁVĚ V TOMTO LESE ŽIL JEDEN VZÁCNÝ MODRÝ PTÁČEK. ALE NEŽIL TAM SÁM. V TOM SAMÉM LESE ŽILA JEŠTĚ JEDNA ZLÁ ČARODĚJNICE. BYLA CELÁ SHRBENÁ, MĚLA ČERNÉ KRÁTKÉ NEUČESANÉ VLASY, BRADAVICI NA NOSE, ŽLUTÉ ZUBY, ČERNÉ STARÉ HADRY, PROSTĚ BYLA HROZNĚ OŠKLIVÁ. MĚLA CHALUPU NA STROMĚ A ŽILA TAM SE SVOJÍ ČERNOU KOČKOU.

JEDNOU PTÁČEK SLYŠEL, JAK TA ČARODĚJNICE ŘÍKÁ SVÉ KOČCE, ŽE PTÁČKA CHYTÍ A ZAVŘE HO DO KLECE. A BRZY SE TAK SKUTEČNĚ STALO. ČARODĚJNICE MODRÉHO PTÁČKA CHYTILA A ZAVŘELA DO STARÉ PTAČÍ KLECE.

PTÁČEK ZAČAL SMUTNĚ CVRLIKAT A NAŠTĚSTÍ JEHO PÍSEŇ SLYŠELA VÍLA, KTERÁ BYDLELA VE STROMĚ NEDALEKO ČARODĚJNICE. VÍLA BYLA HODNÁ A MOC KRÁSNÁ. MĚLA DLOUHÉ ZLATÉ VLASY AŽ NA ZEM, ZELENÉ ŠATY A KŘÍDLA. PTÁČKA VYSVOBODILA A PUSTILA NA SVOBODU.

A CO ČARODĚJNICE? TU ZAČAROVALA A ZAVŘELA DO PTAČÍ KLECE, ABY VĚDĚLA, JAKÉ TO JE, UBLIŽOVAT DRUHÉMU. ČARODĚJNICE SE POLEPŠILA A VÍLA JI PUSTILA. Z ČARODĚJNICE SE NAKONEC STALA HODNÁ PTAČÍ BABIČKA, KTERÁ SE V ZIMĚ STARALA O VŠECHNY PTÁČKY V LESE, ABY MĚLY VŽDY, CO JÍST.

O MODRÉ PLANETĚ (FILIP, KUBA H., RÍŠA, MATĚJ)

 

BYLA JEDNOU JEDNA MODRÁ PLANETA. BYLA CELÁ HRANATÁ. VŠUDE BYLY KRÁTERY A KOPCE A TAKÉ VODA. ALE TO NEBYLO VŠECHNO, TA PLANETA BYLA TOTIŽ CELÁ ZAČAROVANÁ. ZAČAROVANÁ BYLA TAK, ŽE KDYŽ NA NÍ NĚKDO Z LIDÍ VSTOUPIL, ZMIZEL DO ČERNÉ DÍRY. TOLIK KOSMONAUTŮ UŽ TU PŘISTÁLO, JENŽE KDYŽ VSTOUPILI NA PLANETU, ZMIZELI VE VESMÍRU.

JEDNOU NA TU PLANETU PŘILETĚLA RAKETA, BYLA ÚPLNĚ JINÁ NEŽ TA, KTEROU LÉTALI LIDÉ. BYLA VELIKÁ. VYSTOUPILO Z NÍ ŠEST MIMOZEMŠŤANŮ. A CO SE NESTALO?! KDYŽ VSTOUPILI NA PLANETU, NIKAM NEZMIZELI. NAOPAK SI PLANETU PROHLÉDLI A NA PLANETĚ SE ZABYDLELI. TÍM PLANETU ODČAROVALI A VŠICHNI KOSMOUNAUTI, KTEŘÍ DŘÍV ZMIZELI VE VESMÍRU, SE ZASE VRÁTILI ZPĚT.

MIMOZEMŠŤANÉ SE S LIDMI SKAMARÁDILI A SPOLEČNĚ ZAČALI ŽÍT NA HRANATÉ MODRÉ PLANETĚ. POSTAVILI SI HRANATÉ DOMY, JEZDILI HRANATÝMI AUTY, KTERÁ MĚLA HRANATÁ KOLA. DOKONCE I PŘÍRODA BYLA CELÁ HRANATÁ, STROMY MĚLY HRANATÉ KORUNY A SLUNÍČKO BYLO TAKÉ CELÉ HRANATÉ. ALE ŽILO SE JIM TAM SPOLU MOC DOBŘE.

O MODRÉM VAJÍČKU (ŠIMON, ELIŠKA, BÁRA, KUBA N.)

 

KOULELO SE MODRÉ VAJÍČKO,

KOULELO SE MALIČKO.

ROBOT HO CHTĚL SNÍST,

VAJÍČKO SE ODKOULELO PRYČ.

NAJEDNOU SE OBJEVIL KOSMONAUT A CHTĚL HO ZACHRÁNIT PŘED ROBOTEM. POČKAL, AŽ ROBOT USNE, PAK HO ROZŠROUBOVAL A HODIL DO ŘEKY. PAK ŠEL SPÁT A ZDÁL SE MU SEN…

KOSMONAUT VEŠEL DO RAKETY

A LETĚL SE KOUKNOUT NA PLANETY.

ROBOT ZA NÍM PŘILETĚL,

VYHUBOVAL MU A ODLETĚL.

PAK SE KOSMONAUT PROBUDIL A ŠEL SE PODÍVAT K ŘECE. ROBOT TAM LEŽEL VE VODĚ, ÚPLNĚ ROZMONTOVANÝ A VŮBEC NEMLUVIL. NEMĚL TOTIŽ RÁD VODU A TAKÉ SE CELÝ VYBIL. UŽ NIKDY NIKOHO NEZLOBIL.

A NAKONEC NAŠE BAREVNÉ PRACOVNÍ LISTY, KDY JSME POČÍTALI, VYBARVOVALI A PROSTĚ TO BYLO ZASE MOC PRIMA.

TĚŠÍME SE NA NAŠE PŘÍBĚHY OD VÁS, POSÍLÁME SLUNÍČKOVÝ JARNÍ POZDRAV A JSME ZVĚDAVÍ, JAKÁ BUDE TA DALŠÍ DUBNOVÁ BARVIČKA FARBIČKA.

AHOOOOOOOJ MRAVENCI, POZDRAV OD KATKY A MEDVÍDKŮ Z PRAHY 

 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

AHOJ KAMARÁTI  V  PRAHE,

 - to bola ale zábava vymýšľať príbehy - ako naozajstný spisovatelia. Pani učiteľka nás rozdelila do skupín a vymysleli sme pre Vás 5 príbehov, ktoré  pani učiteľka zapísala a poslala  ich aj  Vám. 

Tu sú naše modré príbehy :

 

Aj my sme od Vás dostali príbehy, ktoré ste "napísali " VY - spisovatelia z Prahy  a boli perfektné . Keď nám ich pani učiteľka čítala, nevedeli sme si vybrať, ktorý je najkrajší, pretože všetky sú prekrásne.

Hneď sme sa pustili do práce  v skupinách - každá skupina spracovala jeden príbeh, ktorý hlasovaním vyhral.  Boli to  príbeh o autíčku, vtáčikovi a planéte. Pozrite a vypočujte si, ako znejú v slovenskom jazyku:

 

 

Pracovali sme aj s pracovnými listami:

 

Práca bola to náročná, ale veľmi zaujímavá a  zábavna. Stihli sme sa naučiť  aj krátku pieseň o modrej farbe - je v anglickom jazyku :

Dúfame, že sa vám príbehy v slovenskom jazyku budú páčiť.

Už sa tešíme na úlohy v novom mesiaci, ktorý nám prinesie jar.

Krásny pozdrav posielame všetkým - Vám medvedíci aj pani učiteľke Katke zo Slovenska. Ahóóóój

 

Marika a mravčeky